Svatební tradice a zvyky se dodržují v každé zemi, i když se někdy velmi liší podle regionu. Snoubenci chtějí být i ve svatebních zvycích moderní, proto se inspirují i v jiných zemích a kulturách. Některé rodinné tradice se dědí z generace na generaci, jiné jsou už dávno zapomenuté. Co je pro nás dnes vtipné, mohlo mít v minulosti hluboký význam. Svatební zvyky měly novomanželům především dopřát hodně zdraví, štěstí a plno dětí, a zároveň je ochránit před nemocemi, hladem, smrtí a démony. Po stopách svatebních tradic a rituálů se teď půjdeme společně podívat.

  LOUČENÍ SE SVOBODOU
Kořeny tohoto zvyku sahají až do 5. století před n. l. do starého Řecka. Tehdy sparťanští vojáci uspořádávali hostiny pro nastávajícího ženicha a připíjeli mu na jeho štěstí. Tento zvyk sloužil k vyhánění zlých duchů. Tato tradice se později držela ve vyšších společenských kruzích. V dnešní době vyrážejí oba partneři odděleně do svých oblíbených podniků a barů. Se svými přáteli si užívají loučení se svobodou mnohdy až do rána.

 SVATEBNÍ ŠATY
Nevěsta své svatební šaty před ženichem schovává. Důvod k tomu má jediný – obává se totiž, že by se stalo velké neštěstí, pokud by ženich šaty spatřil ještě před obřadním dnem. Šaty by rozhodně neměly být ušité rukou nevěsty, neboť ta by si šitím zašila cestu ke štěstí. A aby si své štěstí pojistila, nechávala si do lemu šatů zašít korunu.

VÝMĚNA PRSTÝNKŮ
Tento zvyk pochází ze starověkého Egypta, kde tenkrát dělali prstýnky z rákosí. A protože dlouho nevydržely, nahradili je prsteny z kostí nebo kůže. Muž ženě navlékal prsten, čím jí dával svou důvěru v ní. Teprve až při křesťanských svatbách po skončení 2. světové války si snoubenci začali vyměňovat zlaté nebo stříbrné prstýnky, což symbolizuje neodvolatelnou volbu partnera.

  PŘENÁŠENÍ PŘES PRÁH
V dávných dobách lidé věřili, že zlí duchové číhají na prahu dveří na mladou a nevinnou nevěstu, aby do ní mohli vstoupit přes její chodidla. Proto ženich nevěstu přes práh přenášel. Dnes to symbolizuje začátek nového života v manželství.