Pokud má železniční doprava fungovat, je třeba mimo jiné zajistit i bezpečnost jejího provozu. A věřte, že to není ani trochu jednoduchá a banální věc. Bez zabezpečení chodu celého tohoto složitého systému by totiž nevyhnutelně docházelo co chvíli ke katastrofám. Případně by se musel provoz na kolejích ještě výrazněji zpomalit, aby byla jistota, že se mašinfýrové vždycky včas uvidí, pojedou-li proti sobě po jedné koleji, a dokážou včas zastavit.
Ale i kdyby byli strojvedoucí sebeopatrnější a sebebdělejší, bylo by bez centrální kontroly problémů až nad hlavu. Nikdo by pořádně nevěděl, co kde kam jede a kdy to kde bude, nikdo by nevěděl, kde se který spoj či náklad dobrovolně nebo řízením osudu proti vůli zúčastněných zastavil a už se sám dál nepohne, nebyl by přehled o tom, kdo vlastně kterou soupravu řídí a co s ní tropí.
Což by byla živná půda pro rejdy kdejakého nekalého živlu, zloději nákladů počínaje a třeba teroristy konče.
Ale k tomu naštěstí dochází jenom zřídka. A když už, pak nikoliv kvůli špatné koordinaci dění na kolejích, ale spíše kvůli technickým problémům, které mohou nastat, nebo kvůli lidským pochybením.
Díky sledování železničních vozidel je dnes vše sledováno natolik důkladně, že je riziko nehod stejně jako jiných neblahých příhod zredukováno na naprosté minimum. Díky tomuto kontrolnímu mechanismu se ví nejenom o poloze jednotlivých lokomotiv, ale lze tak kontrolovat i bezpečnost, eliminovat krádeže nákladu a pohonných hmot, lze tak zvyšovat efektivitu práce.
Tímto systémem jsou vlaky sledovány nepřetržitě a v reálném čase, lze tu libovolně konfigurovat parametry, nastavit alarmy při překročení limitních hodnot, nastavit servisní prohlídky, šichtovat obsluhu, zjednodušit si vykazování tras a práce, identifikovat obsluhu, sledovat lokomotivy na jedné mapě.
A to v konečném důsledku znamená až třicetiprocentní úsporu na nákladech. A to věru není málo.